Německá platidla po 2. sv. válce (5) Emise BBK III
„Mr. Gorbatchev, open this gate. Mr. Gorbatchev, tear down this wall!“ prohlásil před Brandenburskou branou ve svém nejslavnějším projevu k sovětskému vůdci americký prezident Ronald Reagan.
V té době zbývalo do pádu berlínské zdi necelých 29 měsíců a do sjednocení Německa tři roky. Na platidla obíhající v následujících letech se zaměříme v páté části našeho povídání.
Na přelomu 70. a 80. let představoval Sovětský svaz jednu ze dvou světových supervelmocí. Země s rozsáhlým zbrojním arzenálem a obrovským množstvím nerostných surovin však od konce 40. let čím dál tím více zaostávala za Spojenými státy a západní Evropou. Po nástupu amerického prezidenta Ronalda Reagana se tlak západu na země východního bloku dále vyhrocoval. Po odchodu Leonida Brežněva z funkce generálního tajemníka se následně začíná měnit i politická situace uvnitř samotné SSSR, v které postupně získává převahu reformní křídlo komunistické strany v čele s Michailem Gorbačovem. S jeho nástupem dochází nejen ke snahám o růst životní úrovně a zvýšení produktivity, ale také uvolnění otěží ve vztahu ke svým středo a východoevropským satelitům.
Tento posun směrem k větší liberalizaci však nereflektovalo Honeckerovo vedení v NDR, což na konci 80. let vedlo k hromadným demonstracím v Berlíně a Lipsku, které byly násilně potlačeny. Nepokoje v ulicích vyvolaly především zfalšované komunální volby z května 1989. V důsledku těchto nepokojů, ale i tlaku uvnitř SED1 byl následně v říjnu 1989 nucen Erich Honecker odejít z postu generálního sekretáře a na uvolněný post nastupuje Egon Krenz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
Anomálie na pražských groších Karla IV. (3) Písmo a chyby v opisech na pražských groších Karla IV.
Pražské groše lze časově třídit i podle typu a charakteru písma. Chce to však jistou míru zkušenosti.
V ustálené kresbě gotické majuskule je totiž daleko obtížnější postřehnout jeho individuální rozdíly než u ostatních prvků mincovního obrazu. U Karlových grošů, na rozdíl od grošů Václava II. a Jana Lucemburského, je situace ztížena tím, že oboustranně dobře čitelné ražby jsou poměrně vzácné.
Tuto problematiku již v minulosti správně zhodnotil Karel Chaura, když napsal: „Smolík při popisu grošů neudává velikost a praví, že groše Karla IV. jsou většinou špatně zachovalé, což dlužno opraviti v tom smyslu, že jsou špatně ražené. Nejasnost rázu byla zaviněna jednak tenkým střížkem, hlavně však rychlou a nedbalou prací mincířů (pregéřů) a nikoli špatnou zachovalostí, kterou by způsobovalo opotřebování povrchu mince dlouhým oběhem, čímž by poklesla i váha grošů.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU