Dějiny válečnictví.

ČS. OPEVNĚNÍ NA NÁCHODSKU,
Mnichov 1938 a numismatika

Rok 2018 je rokem, v němž si Česká republika připomněla několik tzv. osmičkových výročí, přibližujících významná data české i světové historie 20. století (1918, 1938, 1948, 1968). „Interpretace těchto událostí tvoří pevnou součást našeho národního vědomí. V minulých dobách se ale mnohé z nich více či méně mytizovaly, nebo různými způsoby politicky využívaly.“ říká historik Libor Jan. 1 Na prvním místě je třeba zmínit 100. výročí vzniku samostatného Československa v roce 1818, kterému se v letošním roce dostalo značné a zasloužené publicity. Dále letos uplynulo 80 let od podepsání mnichovské dohody, dokumentu uvozujícího jedny z nejtragičtějších okamžiků naší novodobé historie. Výročí přišlo krátce poté, co jsme si připomněli 50. výročí dalšího traumatického okamžiku, vstupu armád pěti socialistických zemí na československé území v roce 1968. Obě události tak měly společného jmenovatele, a to vnější zásah do dění na našem území. Komunistický únorový převrat v roce 1948 představuje další těžkou ránu, kterou náš národ utrpěl, ale tentokrát zevnitř. Všechny tři naposledy zmíněné události byly výsledkem úsilí totalitních sil o likvidaci principů demokracie v naší zemi.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.

Ferdinand I. (V.)
Nástup vlády, holdování ve Vídni 1835 a jedna unikátní ražba

Před 180 lety, v roce 1835, se ujal vlády poslední korunovaný český král z rodu habsburského – arcivévoda rakouský Ferdinand,1 jako rakouský císař toho jména první, jako uherský a český král v posloupnosti habsburských panovníků pátý.

Ferdinand převzal vládu po smrti svého otce císaře Františka I. dne 2. března 1835. Korunovace rakouských císařů měly být prováděny podle částečně převzatých říšských tradic. Jako korunovačních insignií mělo bý t používáno Rudolfov y tzv. domácí koruny z roku 1602 a žezla s říšským jablkem, jež k ní dal zhotovit císař Matyáš po roce 1612. K vlastnímu aktu korunovace touto korunou a k provedení s tím spojeného obřadu však nikdy nedošlo, i když panovníci titul rakouského císaře používali. Proto nástup císaře Ferdinanda I. připomínají pouze dvě pamětní medaile a korunovační ražby logicky chybí. Císař Ferdinand patřil sice k nejoblíbenějším habsburským panovníkům, ale on sám ovšem ve skutečnosti nikdy nevládl. Jeho otec před smrtí fakticky složil vládu v monarchii do rukou kancléře Metternicha a státní rady. Na systému rakouské vlády se tak po smrti Františka I. prakticky nic nezměnilo a rakouská zahraniční i vnitřní politika byla i nadále vedena v duchu metternichovského absolutismu. Byla to „absolutní monarchie bez monarchy“.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU