Heraldika na mincích a medailích (4)
Renesance - čas změn
Renesanční výtvarné umění bývá obecně považováno za jeden z vrcholů evropské kultury. Když se však zeptáme na toto období heraldiků, budeme překvapeni. Renesanční heraldiku považují ve srovnání s gotikou za krok zpět, pokud ne rovnou za úpadek. Rozpor mezi oběma pohledy je zjevný a zaslouží si naši pozornost.
Někdy po roce 1421 šli úzkou uličkou středověké Florencie dva umělci zcela ponořeni do odborné debaty. Starší z obou, architekt Filippo Bruneleschi, předvedl před chvílí sochaři Donatellovi svou právě dokončenou novostavbu. Nešlo o palác nebo chrám, ale o městský nalezinec Ospedale degli Innocenti. Donatella uchvátil civilně působící horizontální objekt, respektující lidské měřítko, se vzdušnou sloupovou arkádou. Bylo to něco úplně jiného, než jak se stavělo dosud. Architekt i sochař tušili, že se na obzoru právě objevily kontury nového slohu. Žádný sloh nevznikne samozřejmě ze dne na den. Také renesance se připravovala víc než sto let v jednotliv ých dílech inspirovaných antikou a humanismem. V první polovině 15. století se snahy o něco nového materializovaly v jednotný sloh, který po architektuře ovlivnil všechny obory umění. Malíři se učili perspektivě, spolu se sochaři studovali anatomii a kreslili podle modelu. Gotickou stylizaci postupně nahrazoval realismus programově opřený o nově objevované a oceňované antické plastiky a reliéf y. Renesanční umělec v ystoupil ze středověké anonymity, měl najednou tvář a jméno.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
Mince – němý svědek křížových výprav České mince na východě
Není pochyb o tom, že křížové výpravy do Svaté země stály Evropu mnoho peněz. Neobešli se bez nich ani účastníci druhé křížové výpravy (1146–1148) z českých zemí.
Žádný přímý doklad v podobě nálezů mincí však dosud není znám a ani úvaha Jana Bobka o domnělé souvislosti mezi ikonografickou výzdobou některých českých denárů 12. století a českou účastí na druhé kruciátě nenašla mezi profesionálními numismatiky širší podporu.
Pravděpodobnost výskytu českých a moravských mincí na území středověké Palestiny však výrazně stoupne, zaměříme-li pozornost na dobu o sto let mladší, představující závěrečnou etapu křížových výprav, neboť právě tehdy našla mince podstatně větší uplatnění jak ve smyslu teritoriálního pokrytí, tak i mezi jednotlivými sociálními vrstvami obyvatelstva.
Zajímavý a z pohledu české numismatiky zcela ojedinělý nález učinil v roce 1997 místní kibucnik v palestinském přístavu Caesarea Maritima (Kaisareia, dnes Izrael), který při náhodném povrchovém sběru objevil několik silně zkorodovaných mincí, jež odevzdal do městského muzea. Mince byly po konzervaci identifikovány jako české a moravské ražby z konce čtyřicátých let 13. století. Konkrétně se jedná o typy Cach 701 (1 ks; obr. 1:1), Cach 901 (3 ks; obr. 1:3a-c) a dosud neznámý půldenár (obol) fenikového typu (1 ks; obr. 1:2). Vydavatelem všech pěti oboustranných exemplářů byl pravděpodobně Přemysl Otakar jako markrabě moravský (1247–1253). Zatímco typ Cach 901 je moravský denár fenikového typu vybíjený v některé z moravských mincoven, denár Cach 701 a dosud neznámý obol byly zřejmě raženy v pražské mincovně v období Přemyslova odboje proti otci Václavu I. (1230–1253), tedy někdy v letech 1248–1249.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU