Svatováclavské dukáty.

Svatováclavské dukáty

SVATOVÁCLAVSKÉ DUKÁTY
( 180 produktů v prodeji. )

Legendární kníže Václav se stal zřejmě nevyobrazovanější historickou postavou na českých mincích, medailích ale například i pečetidlech. Jeho podobizna se začala pravidelně objevovat už na denárech z dob knížete Jaromíra (1004 – 1012. Jako jezdec na koni započal být Václav zobrazován za vlády Vladislava II. (1140–1172), později slávu světce šířily zlaté dukáty. Jezdecká podobizna svatého Václava, doplněná textem "Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím," ostatně zdobí i současnou českou dvacetikorunu. Ke znovuoživení svatováclavského kultu u nás došlo brzy po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky. Prvorepublikové Svatováclavské dukáty byly první zlaté mince Československa. Jednalo se o obchodní mince, které stejně jako medaile neměly stanovenu nominální hodnotu. Vydání prvního svatováclavského dukátu se setkalo s velkým zájmem československé veřejnosti a jen těch nejmenších, jednodukátů, bylo v letech 1923-1939 prodáno na čtyři sta tisíc. V období ohraničeném lety 1929 - 1939 byla ražba rozšířena i o větší pěti a desetidukáty. Tyto ražby získaly oblibu po celém světě, a tak není divu, že se svatováclavské dukáty razily pro účely mezinárodního obchodu i v roce 1951 a dodnes jsou vysoce ceněny. V roce 1923 se dukát se svatým Václavem prodával za tržní cenu 120 korun a byl oblíbeným dárkem k nejrůznějším příležitostem. Dnes se cena těchto historických mincí pohybuje od 6000 do 9000 Kč, dle zachovalosti a ročníku. Ty nejvzácnější se pak dají získat pouze dražbou na aukcích. Na tradici těchto dukátů navazují i současné ražby. Předlohu jednodukátu z produkce společnosti Zlaté mince – Numismatika vytvořil akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Zajímavostí je, že prvotní návrh lícní strany z roku 1993 byl původně určen pro českou oběžnou korunovou minci. "Líc zobrazuje profil svatého Václava v přilbici, oproti návrhu z roku 1993 je nově doplněn o dvojité písmeno W," upřesnil autor Vladimír Oppl.

ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (48)
Početní peníze II. – Importované

Početní peníze se v Čechách razily již ve 14. století, ale jejich produkce byla marginální a nestačila potřebám. Četné nálezy na území ČR dokládají jejich mohutný import.

Nakolik se u nás užívaly početní peníze z Francie a z rakouských zemí, které se ojediněle objevují v nálezech, není prozatím zřejmé. Mohly to být ražby typu koruna – květinový kříž s opisem AVE MARIA GRACIA PLENA na líci a literami A-V-E-G kolem čtyřpásu na rubu (obr. 1), které jsou přidělovány do doby vlády Karla VI. (1380–1422) (Mitchiner 1988, 179–182). Zajímavostí je v tomto ohledu nález staršího francouzského žetonu Filipa VI. z Valois (1328–1350) typu trůnící panovník – květinový kříž (obr. 2) jako součást depotu míšeňských grošů odkrytého v roce 1888 v okrese Žďár nad Sázavou (Němeček 1968, 250). Patrně se u nás užívaly také nejstarší tyrolské početní peníze z doby vlády arcivévody Zikmunda 1439–1490 (Radoměrský 1950, 176–177, č. 7) (obr. 3). Později v Čechách převládl dovoz z Norimberku, kde se od poloviny 15. století počal vzmáhat cech klempířů a výrobců početních penízů. Příslušník cechu, který se zabýval výrobou početních peněz, se nazýval Rechenpfennigschläger či Rechenpfennigmacher, čili doslova razič či v ýrobce početních penízů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.

Ján Jiskra... ... a uhorské mincovníctvo
V stredovekom Uhorsku často zastávali významné posty cudzinci, ktorí sa výraznou mierou zapísali do jeho dejín. Medzi takýchto ľudí patril aj známy vojenský veliteľ a diplomat Ján Jiskra z Brandýsa.

Do kontaktu s Uhorskom prišiel najskôr po bitke pri Lipanoch v roku 1434, kedy sa nechal naverbovať do služieb uhorského kráľa Žigmunda Luxemburského (1387-1437). V jeho službách bojoval pravdepodobne už na Balkáne. Do uhorských dejín sa výraznejšie zapísal až v roku 1440, kedy vypukla v krajine občianska vojna. V tomto období sa Uhorsko rozdelilo na dva súperiace tábory. Po smrti uhorského kráľa Albrechta (1439) sa jeho vdova Alžbeta nemienila vzdať trónu. Jej ambície narástli po tom, čo vo februári 1440 porodila už vtedy mŕtvemu Albrechtovi syna – budúceho kráľa Ladislava (z toho dôvodu sa nazýva prívlastkom Posthumus, čiže Pohrobok). Krátko po narodení ho korunovali za uhorského kráľa, s čím nesúhlasila väčšia časť šľachty. Tá povolala na trón syna poľského kráľa Vladislava, ktorý bol korunovaný za uhorského vládcu v roku 1440. Týmto aktom sa v Uhorsku začalo obdobie nepokojov a dlhotrvajúcej občianskej vojny, ktorá sa skončila až v roku 1453 uznaním Ladislav V. za právoplatného panovníka. Krátko po narodení Ladislava bol v roku 1440 pozvaný do Uhorska aj Ján Jiskra, ktorý mal chrániť jeho záujmy a nároky na trón (obr. 1). Týmto sa na scénu uhorských dejín dostala jedna z najvýznamnejších osobností polovice 15. storočia.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Svatováclavské dukáty

NEAKTIVNÍ COOKIES