Nikolaj Nosov
Nikolaj Nikolajevič Nosov byl známý ruský autor dětských knih. V Čechách jsou nejznámější jeho příběhy o Neználkovi. Ty byly dokonce zfilmovány.
Moskva -
K výročí sto let od narození Nikolaje Nosova vydává ruská centrální banka novou stříbrnou minci s portrétem Nikolaje Nosova a s kolorovanými postavičkami malíčků a malenek.
Autory mince jsou A.V. Baklanov, Yu.S. Gogol a A.D. Shablykin kteří prováděli i rytecké úpravy mince. Ražba mince proběhla v Petrohradu, v tamní mincovně.
Mince je ražena ze sterlingového stříbra vysoké ryzosti 925/1000. Má průměr 33 mm a váží polovinu troyské unce. Na licní straně je částečně kolorovaná. Náklad těchto mincí je omezen na 7500 ks.
Tato mince opět probouzí vzpomínky na obyvatele slavného města Kvítečkova na Okurkové řece, které si oblíbily generace československých čtenářů. Doktora Pilulkina, lovce Kulku, opraváře Šroubka a další obyvatele Zvonečkové ulice teď připomíná tento originální přírůstek ve sbírkách malých i velkých sběratelů.
ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (29) Známky mlýnů
Mletí obilí doprovází lidstvo po několik tisíciletí.
Od drcení obilí na plochém kameni malým ručním kamenným drtidlem v neolitu vývoj dospěl k současným moderním plně mechanizovaným a automatizovaným mlýnům.
Ačkoliv má mlynárenství v Čechách dlouhou a starou tradici1, nejsou u nás zatím doloženy historické mlýnské známky, jaké jsou známé kupříkladu z Německa2 či Slezska3. Kovové známky, které se u nás v některých mlýnech užívaly, nemají zpravidla spojitost se samotnou mlýnskou výrobou. Dokládají však jiné podnikatelské aktivity a zemědělskou výrobu některých mlýnů. Jedním z hledisek při členění mlýnů jsou zdroje hnací energie. Nejstarším byl mlýn tažný, jehož pohonem byla síla zvířat, později se využívala energie větru a vody, od minulého století přišly na řadu pára a spalovací či elektrické motory. V českých zemích převládaly vodní mlýny, které se zejména v XIX. století rozšířily do značného množství. Ottův slovník naučný4 uvádí koncem roku 1890 v Čechách 6882 mlýnů, 2503 na Moravě a 650 ve Slezsku. K tomu ještě 573 mlýnů provozovaných „po továrensku“, celkem tedy 10 608 mlýnů. Mlýny byly tehdy na každém vodním toku, počínaje lučními potůčky. Řada jich zanikla, když se na přelomu století začala vozit laciná mouka z Uher umletá v parních velkomlýnech. Na snižování počtu malých vodních mlýnů, často odkázaných na rozmary počasí, měla dopad i domácí konkurence. S mlýny s válcovými stolicemi (americký mlýn, válcový mlýn, automatický mlýn, strojní mlýn, umělý či umělecký mlýn, jak se nazývaly) se nemohly měřit. Přesto je ještě v období první Československé republiky uváděn5 poměrně velký počet mlýnů, v sezóně 1923/1924 bylo v činnosti 10 221, v letech 1933/1934 pak 9220 mlýnů.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
