Pražské groše Vladislava II. Jagellonského Úvod do problematiky
V roce 1300 byla v Kutné Hoře zahájena ražba pražského groše, patrně nejznámější české mince, která byla svého času bez obav přijímána obyvatelstvem nejen v českých zemích, ale dokonce si vydobyla pozici celoevropsky uznávané měny.
Pražské groše byly v hojné míře raženy rovněž za vlády Vladislava II. Jagellonského (1471–1516).
Ražby Vladislava II. Jagellonského patří k mincím, které se těšily a stále těší poměrně značnému zájmu numismatiků. Dlouhá Vladislavova vláda a tehdejší značná produkce kutnohorské mincovny se odráží v existenci celé řady jejich typů a variant a prakticky každý větší nově popsaný soubor přináší nějaké dosud nepodchycené ražby. Značný zájem o jeho groše pak dokládají početné příspěvky, které jsou jim věnovány, a to v podobě drobných článků popisujících některé neznámé ražby, rozborů mincovních depotů obsahujících nezřídka stovky či tisíce exemplářů i celkových typologických zpracování.
Jako nejstarší pražské groše Vladislava jsou v literatuře oprávněně uváděny mince, jejichž obraz, přirozeně kromě jména panovníka, koresponduje s ražbami Jiřího z Poděbrad (1458–1471), což neklamně svědčí pro stejného řezače želez.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
NETRADIČNÍ KOVY V MINCOVNICTVÍ
Platina
Když Španělé začali těžit zlato v Kolumbii, povšimli si zvláštního šedobílého kovu, nacházejícího se ve zlaté rudě. si našla cestu do Evropy a stala se kovem padělatelů a klenotníků. Carské Rusko se pokusilo využít sibiřské „bílé zlato“ k ražbě oběživa ale platina zůstala nadále pouze průmyslovým kovem a až od 70. let 20. století se začala využívat pro ražbu pamětních a investičních mincí.
, kov padělatelů
Původní obyvatelé Jižní Ameriky používali platinu smíchanou se zlatem k výrobě ozdob a předmětů dávno před španělskou kolonizací. V Andách se nacházela bohatá naleziště různých kovů a minerálů. Nejdůležitějším nalezištěm platiny bylo území Chocó v Pacifické Kolumbii, malá naleziště byla i na jihu Kolumbie a na severu Ekvádoru. Pro Španěly byl neznámý kov, označovaný jako „platina del Pinto,“ tedy „malé stříbro řeky Pinto“ (v píscích této řeky se platina hojně nacházela), pouhou komplikací při těžbě zlata a neměli pro něj další v yužití.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
